Hned jak jsem se narodila, přála jsem si psa :-) Musela jsem si počkat déle než jsem chtěla, ale dočkala jsem se. Teď mám psy dva a je to paráda.
Gina jsme pořídili pro dceru a rok potom jsem dostala k narozeninám můj vysněný a úžasný dárek - beaucerona Bondira z Dorky. Gino je náš rodinný pejsek a Bono je můj.
Ještě před tím mým životem prošli německý ovčák a dobrman.
Kluci dokážou být parťáci při hlídání, ale umí na sebe i zavrčet ( nejčastěji je to hádka o paničku). Jejich jediná společná hra je přetahování se o plyšáka nebo hadr. Nikdy si spolu nelehnou v těsné blízkosti do pelíšku, ale klidně žerou vedle sebe a nakonec jdou ochutnat tomu druhému do misky. Myslím, že se respektují navzájem. Gino je v povaze dominantnější, ale uvědomuje si, že Bono má přece jen velikostní převahu. Když si jeden hlídá třeba kousek pamlsku, ten druhý si nedovolí mu to vzít. Nikdy však nedošlo ani k náznaku rvačky.
Povahu mají samozřejmě každý jinou, odpovídající svému plemenu. Oba jsou psi, které můžeme bez problémů vzít do společnosti lidí i jiných psů. A tak s námi jezdí na dovolenou, výlety a samozřejmě na různé psí akce. Nejsou rváči - i když u Gina jsme na tom museli trochu zapracovat, ale jsou-li napadeni umí se bránit. Svůj dům a rodinu si spolehlivě hlídají.
Jsem moc ráda, že je mám a snažím se, aby žili šťástný psí život, protože ten můj je díky nim určitě šťastnější.